Nespravedlivý mezinárodní obchod
Obchod je partnerství, ale ne pro každého. V zemích globálního Jihu lidé pěstují plodiny a vyrábějí zboží, v zemích Severu lidé tyto plodiny i zboží spotřebovávají. Spotřebitelé a spotřebitelky nakupují a výrobci mají obživu. Zní to dobře?
Nedává to smysl
Mezinárodní obchod je založený na převaze silnějších nad slabšími. Bohatší státy globálního Severu určují pravidla mezinárodního obchodu na politické úrovni, často přitom nezohledňují své závazky týkající se rozvojové spolupráce s chudšími státy globálního Jihu. Několik málo velkých firem vytváří tlak na obrovské množství malých a neorganizovaných dodavatelů. Hlas jednotlivých pěstitelů či pěstitelek či dělníků a dělnic nemá za této situace žádnou váhu a jejich podíl na zisku z finálního výrobku rozhodně neodpovídá podílu jejich práce.
Káva, kakao nebo bavlna se pěstují v zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Většina pěstitelských zemí se dodnes potýká s následky své koloniální historie, jejich ekonomiky jsou zásadně orientované na vývoz a běžně závislé pouze na jedné hlavní exportní komoditě.
Při nastavování pravidel mezinárodního obchodu mají silný hlas bohaté státy Severu a lobby nadnárodních společností. Země globálního Jihu jsou závislé na vývozu primárních surovin. Jedním z důvodů jsou ochranářská opatření vnitřních trhů EU či USA, jako např. dovozní limity či celní eskalace.
Celní eskalace znamenají, že pokud chce někdo dovážet zboží například do Evropské unie, clo uvalené na toto zboží se bude odvíjet od míry zpracování výrobku. Dojde tak například k tomu, že za surové kakaové boby dovozce clo prakticky nezaplatí (0,5 %), za hotovou čokoládu už ano (24 %). Pokud tedy peruánské pěstitelské družstvo si chce kakao i zpracovat, nemá šanci díky vysokému clu uspět na evropském trhu a vyvážet může jen nezpracované kakaové boby. To vede k omezování rozvoje průmyslu v pěstitelských zemích. Tento princip chrání pracovní trh v Evropě, umožňuje udržet co nejvyšší přidanou hodnotu výrobku v evropském prostoru. Na druhé straně ale znevýhodňuje potenciální zpracovatele a zpracovatelky v zemích Jihu a brání jejich přirozenému rozvoji.
Tak vzniká nesoulad mezi deklarovanou vůlí vlád globálního Severu podpořit rozvoj chudších zemí globálního Jihu a reálným stavem, který samotné výrobce Jihu zásadním způsobem znevýhodňuje.
Fungování nadnárodních korporací také partnerskému jednání nepřispívá. Čtyři největší společnosti obchodující s kávou nakoupí každý rok zhruba polovinu celosvětové produkce této komodity. Vyjednávací síla pěstitelů a pěstitelek je potom proti těmto korporacím v podstatě nulová. Velkou moc mají také supermarkety.
+ Zobrazit více
