Chodíme v jejich botách, ale v jejich kůži bychom být nechtěli
Kámákší pracuje v továrně na výrobu obuvi v indickém Ambúru od svých 16 let. Kvůli zápachu z kůží a chemikálií občas trpí závratěmi a nemá chuť k jídlu ani po těžkém pracovním dni. Za práci dostává v přepočtu 2 540 až 3 240 korun měsíčně. Důstojný příjem, který by zajistil ji i její rodinu, by však dle údajů organizace Asia Floor Wage měl být alespoň ve výši 6 780 kč. Indičtí dělníci a dělnice v obuvnickém a kožedělném průmyslu, který zásobuje obuví evropský trh, čelí rozsáhlému a systematickému porušování pracovních práv. Uvádí to právě zveřejněný výzkum indického kožedělného a obuvnického průmyslu vydaný iniciativou Obuj se do toho.
Dotazovaní dělníci a dělnice uváděli, že většina z nich pracuje za denní mzdu či v úkolové mzdě a nemají tak jistotu zaměstnání ani stabilní příjem. Navíc díky tomu nelze ani rozlišovat hodiny odpracované přesčas, za které by jim měl náležet příplatek. Aby si vydělali na základní potřeby, jsou nuceni pracovat i 12 hodin denně sedm dní v týdnu. Mnozí z nich pracují navíc bez pracovní smlouvy a jsou jim tak odpírány sociální výhody, mj. dávky z penzijního fondu a systému státního pojištění zaměstnanců. Dělnice vydělávají za stejnou práci méně než dělníci nebo jsou přiřazovány na méně kvalifikované a špatně placené pozice. Typická je zde rovněž diskriminace dělníků a dělnic na základě příslušnosti k určité kastě. Odborové organizace buď nefungují, nebo spíše prosazují zájmy vedení továrny.
„V továrně často dochází k úrazům. Popáleniny a řezné rány jsou zde běžné,“ zmínila další z problémů dělnice Kámakší z indického Ambúru. V její továrně sice dělníci a dělnice ochranné pomůcky mají k dispozici, ale nevyužívají je, neboť zpomalují produktivitu práce, a to si dělníci a dělnice odkázaní na úkolovou mzdu nemohou dovolit. Pracující z továrny v Ágře dokonce žádné ochranné pomůcky nedostávají.
„Mezinárodní značky, jež využívají indické dodavatele, by měly okamžitě přijmout potřebná opatření, aby zajistily, že nebudou profitovat na úkor lidí, kteří se nacházejí na úplném konci dodavatelského řetězce,“ uvedl k odpovědnosti za situaci dělníků a dělnic v Indii koordinátor kampaně Obuj se do toho Petr Mareš z organizace NaZemi, jež výzkum nyní vydává.
Indie je druhým největším vývozcem obuvi hned po Číně. Hlavními importéry jsou Německo, Spojené státy americké, Velká Británie, Itálie, Hongkong a Francie. V roce 2015 se v Indii vyrobilo 2 200 milionů párů bot. Indický obuvnický průmysl zaměstnává více než milion lidí. Největší podíl co se týče objemu výroby i vývozu tvoří kožené boty. Centra výroby jsou soustředěna především ve státě Tamilnádu.
Výzkum proběhl mezi 232 dělníky a dělnicemi z obuvnické továrny v Ágře ve státě Uttarpradéš a obuvnické továrny a koželužny v Ambúru ve státě Tamilnádu – dvou významných oblastech indického kožedělného a obuvnického průmyslu.
Tiskovou zprávu k tomuto tématu si můžete stáhnout zde.
Shrnutí výzkumu v českém jazyce naleznete zde.
Výzkum v anglickém jazyce zde.
