Fairtradové versus ekologické zemědělství
Co mají fairtradové a ekologické zemědělství společného? A v čem se naopak liší? Dozvíte se mimo jiné, jak je to s používáním hnojiv, GMO nebo odpady. Článek napsala studentka Mendlovy univerzity v Brně Ivana Nesrovnalová na základě své seminární práce na toto téma.
Oba typy zemědělství mají mnoho společného, ale také se v několika aspektech liší. Hlavním rozdílem je jejich priorita.
Fair trade má sociální cíl, primárně se zaměřuje na lidi, především ze zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Tito lidé pěstují plodiny s ohledem na životní prostředí a za vypěstovanou produkci dostávají spravedlivě zaplaceno. Mají tedy možnost uživit se vlastní prací za důstojných podmínek. Mezi hlavní problémy, které fair trade řeší, patří porušování základních lidských práv, nerovné podmínky v mezinárodním obchodě, nízké mzdy a výkupní ceny, dětská a nucená práce, diskriminace, nebezpečné pracovní podmínky, ničení životního prostředí a další.
Pro ekologické zemědělství je naopak prioritní ekologie a životní prostředí. Hlavní je půda, její zdraví, úrodnost a kvalita produkce. Ekologické zemědělství je založeno na zásadách etického přístupu vůči chovaným zvířatům, ochrany životního prostředí, zachování biodiverzity a šetření neobnovitelných zdrojů. Snaží se eliminovat negativní dopady na životní prostředí, zdraví lidí i hospodářských zvířat. Ekologické standardy musí zemědělec dodržovat dva až tři roky předtím, než získá osvědčení o bio produkci. Ve všech zemích platí jednotný systém akreditace, kontroly a certifikace.
Základní principy ekologického zemědělství jsou součástí i fair trade (bod 3.2 standardu). V případě používání hnojiv platí u obou typů zemědělství obdobné normy, a to zákaz používání chemických přípravků, postřiků, průmyslových hnojiv, hormonů a jiných umělých látek, které mají negativní dopady na životní prostředí. V ekologickém zemědělství platí přísnější normy, např. striktní zákaz používání umělých minerálních dusíkatých hnojiv.
V oblasti ochrany před škůdci je především snaha snížit množství používaných pesticidů, jak jen to je možné a používat biologickou ochranu. Prevenceškod způsobených škůdci, chorobami a plevely je založena především na ochraně přirozenými nepřáteli, volbě druhů a odrůd, na střídání plodin a pěstitelských postupech. V ekologickém zemědělství se mohou použít přípravky na ochranu rostlin v případě zjištění ohrožení plodiny za předpokladu, že byly schváleny pro použití v ekologické produkci. Produkty a látky uvedené na omezeném seznamu mohou být použity pouze v případech, kdy je jejich použití nezbytné pro trvalou produkci a nezbytné pro její zamýšlené využití. Všechny produkty a látky jsou rostlinného, živočišného, mikrobiálního nebo minerálního původu, s výjimkou případů, kdy produkty či látky z těchto zdrojů nejsou v dostatečném množství či dostatečné jakosti dostupné nebo kdy nejsou dostupné alternativy. Producenti v systému fair trade nesmějí používat některé agrochemické látky, které jsou zakázány Světovou zdravotnickou organizací a mezinárodními úmluvami o toxických látkách. Musejí mít plán rozvoje a také omezovat užívání chemických látek. Např. pesticidy lze použít v případě zasažení rostlin škůdci. Volba použitých pesticidů se musí řídit podle Seznamu zakázaných materiálů (PML), vydaného Fairtrade International. V první části se nachází The Red List, který obsahuje soupis zakázaných látek. Tyto látky nemohou být použity na fairtradové plodiny. V druhé části se nachází tzv. The Amber List, který obsahuje seznam látek, které budou sledovány, a do roku 2015 se rozhodne, zda budou zařazeny do Červeného seznamu nebo ne.
Oba typy zemědělství se snaží o zachování a zvyšování úrodnosti půdy, rovněž předcházení zhutnění a erozi.To seprovádí především šetrným zpracováním půdy, organickým a zeleným hnojením či pestrými osevními postupy. Ekologické zemědělství klade na kvalitu, zdraví a úrodnost půdy větší význam a zavádí přísnější normy o její péči.
Požadavky na biologickou rozmanitost a ochranu přírody se vztahují na oba typy zemědělství, ale ekologické má v této oblasti přísnější normy. Jedná se především o snahu zabránit nepříznivým dopadům na chráněné oblasti, udržování ochranných zón a v nich zákaz používání pesticidů, jiných nebezpečných látek a hnojiv. Ve fair trade zemědělství je rovněž povinnost zajistit udržitelnost a přežití divokých druhů rostlin, které jsou sbírány a použity jako fairtradové plodiny.
V rámci obou zemědělství je použití geneticky modifikovaných plodin (GMO) přísně zakázáno. Rovněž platí zákaz použití geneticky modifikovaných semen nebo sadebního materiálu a použití GMO při zpracování produktů. V ekologickém zemědělství se navíc produkty získané z GMO či získané za použití GMO nesmí používat jako krmivo pro zvířata.
Problematika nakládání s odpady je řešena obdobně. Probíhá jejich recyklace, nebezpečný odpad je bezpečně skladován, opakovaně se používá organický odpad zpracovaný kompostováním a mulčováním. Fair trade zemědělství i ekologické zemědělství se snaží snižovat spotřebu energií, neobnovitelné zdroje nahradit obnovitelnými a tím snížit emise skleníkových plynů.
Jeden z rozdílů se týká živočišné produkce. Fair trade se touto oblastí nezabývá, zatímco pravidla pro ekologické zemědělství se zaměřují na chov hospodářských zvířat a řeší rovněž welfare, tedy životní pohodu a přirozené podmínky chovu zvířat. Zvířata se na ekologicky hospodařících farmách mohou pohybovat volně mimo ustájení a jsou krmena převážně z vlastní ekologické produkce. Zakázány jsou jakékoliv genové úpravy, používání hormonů či přenosy embryí.
Oba typy zemědělství produkují kvalitní potraviny, které se označují jako fair trade potraviny a biopotraviny. Několik posledních let jsou nejrychleji rostoucím segmentem na potravinářském trhu ve světě. Oba systémy se vzájemně doplňují a mnoho producentů využívá obou. Nicméně značka fair trade automaticky neznamená, že byl výrobek vyprodukován v bio kvalitě a naopak značka bio nemusí znamenat, že jeho výrobce v zemích globálního Jihu nebyl vykořisťován. Teprve výrobek, který získal obě značky, je v nejvyšší možné kvalitě z hlediska ekologického, sociálního i etického.
