H&M na cestě k důstojné mzdě
Společnost H&M slíbila zajistit všem, kdo vytrábějí její oděvy, tzv. důstojnou mzdu. Jde o přelomový závazek, který je ale zároveň jen prvním krokem. Dalším by mohlo být například vyjasnění četných nekonkrétností příslušného programu.
Oděvní společnost H&M se před několika týdny zavázala k odpovědnosti v souvislosti s vyplácením tzv. living wage (důstojné mzdy) v rámci svého dodavatelského řetězce. Do roku 2018 chce uplatnit model „Fair Living Wage“ v 750 dodavatelských továrnách, což se týká přibližně 850 tisíc pracujících. Tento krok lze považovat za výsledek dlouhodobého tlaku nevládních organizací a odborových svazů i kontinuální diskuze o odpovědnosti nadnárodních společností a o pracovních podmínkách. Širší veřejnost mohla obojí zaznamenat zvláště po tragické události z letošního dubna, kdy při zřícení části továrního komplexu Rana Plaza v bangladéšské Dháce zahynulo 1132 pracujících, převážně žen.
Chování oděvních korporací se po dubnových událostech ocitlo pod drobnohledem médií. Věcná kritika spolu s dlouhodobou spoluprací relevantních aktérů pak vyústila ve vznik přelomové závazné smlouvy o bezpečnosti nazvané Accord on Fire and Building Safety in Bangladesh, kterou doposud podepsalo přes sto převážně evropských firem.
Přestože H&M v samotném komplexu nevyráběla, podepsala zmiňovanou smlouvu jako první. De facto tím přiměla další oděvní giganty k podpisu a jasnějšímu postoji k odpovědnosti v souvislosti s pracovními standardy v dodavatelských řetězcích.
Samotný podpis závazné smlouvy vnímala řada zainteresovaných expertů pozitivně, avšak mnozí zároveň upozorňovali, že jde pouze o jeden z kroků ke skutečné odpovědnosti a že je více než nutné věnovat pozornost i dalším závažným problémům, například mzdám pracujících. Extrémně nízké mzdy totiž patří v dodavatelských řetězcích mezi problémy nejpalčivější a nákupní praktiky oděvních společností i jejich (ne)odpovědnost tento problém spíše umocňují.
Nevládní organizace Clean Clothes Campaign (CCC) a Asia Floor Wage (AFW) v tomto kontextu dlouhodobě apelují na oděvní společnosti, aby změnily své obchodní praktiky a umožnily tak vyplácení living wage (důstojné mzdy), která by pracujícím i jejich rodinám zajistila důstojný život. Tento požadavek je zcela relevantní, neboť důstojná mzda je nezpochybnitelné lidské právo (Všeobecná deklarace lidských práv, čl. 23, Konvence mezinárodní organizace práce, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech).
V současnosti se většina zaměstnanců oděvních továren ze své mzdy není schopna uživit. Není tedy divu, že se frustrace pracujících pramenící z naprostého nedostatku prostředků naplno projevila v masivních demonstracích za navýšení minimální mzdy, které proběhly v nedávném období například v Kambodži a Bangladéši.
Představitelé tamních asociací výrobců oděvů se ovšem brání požadavkům vyhovět. Majitelé továren prý nejsou schopni mzdy výrazně navýšit, pokud nebudou oděvní značky ochotny zaplatit více za dodávané zboží.
Společnost H&M, která je druhým největším světovým prodejcem oděvů, reagovala ke konci listopadu na neutěšenou situaci a představila v Berlíně na konferenci ke zmiňovanému tématu vlastní strategii (Roadmap to Fair Living Wage). Ta by měla vyřešit problém nízkých mezd v jejím dodavatelském řetězci do roku 2018. Helena Helmersson, šéfka oddělení pro udržitelnost v H&M, uvedla: „Domníváme se, že vývoj mezd v producentských zemích, který je řízen například vládami, je příliš pomalý. H&M proto hodlá učinit další kroky, které by povzbudily celý oděvní průmysl k následování.“
Realizace, chvála, kritika
H&M již také nastínila, jak bude postupovat při stanovení výše důstojné mzdy a zavedení svého modelu do praxe. Již před samotnou konferencí její představitelé oznámili, že od roku 2014 H&M převezme plnou kontrolu nad pracovními podmínkami ve třech dodavatelských továrnách (dvě v Bangladéši, jedna v Kambodži), které použije jako „testovací centra“ potřebná k vyladění nejvhodnějšího modelu kontroly pracovních podmínek, což se týká i vyplácení důstojné mzdy, a následné implementaci v dalších dodavatelských továrnách. K určení výše mzdy použije vlastní přístup, tzv. Fair Wage Methodology, který považuje za osvědčený.
Zjednodušeně lze celý proces popsat jako rozhovory s pracujícími, které identifikují jejich základní potřeby. Na základě reálných potřeb se pak stanoví optimální výše mzdy, na které by se měli následně dohodnout zástupci pracujících, vedení továren a H&M. Výše mzdy bude pravidelně revidována, a to především na základě efektivnějšího dialogu mezi zaměstnanci továren a jejich zaměstnavateli.
Společnost H&M si od svých aktivit slibuje nejen zlepšení pracovních podmínek ale také zvýšení produktivity práce a kvality produktů, a to bez navýšení ceny pro koncového spotřebitele, přičemž uvádí: „Jsme připraveni svým dodavatelským továrnám platit více, aby byly schopny vyplácet vyšší mzdy. Je to spolupráce H&M a našich dodavatelů.“
Představení strategie společnosti H&M vzbudilo značný ohlas. Poměrně pozitivně se vyjádřila i mezinárodní koalice CCC, zároveň ale upozornila na problematické body přístupu oděvní společnosti.
Pozitivní reakce lze shrnout následovně: podstatná je snaha posílit vyjednávání pracujících se svými zaměstnavateli; přístup H&M může tuto společnost postavit do pozice lídra v souvislosti s přijetím odpovědnosti v rámci dodavatelských řetězců a přináší nezanedbatelný potenciál celkové změny charakteru dodávek v oděvním průmyslu.
Analytik ze společnosti Euromonitor International Ashma Kunde k záměru modelového testování dodavatelských továren uvedl: „Tyto továrny poskytnou transparentnost dodavatelského řetězce a mnohem vyšší kontrolu nad pracovními podmínkami.“
Vedle pozitivních reakcí se samozřejmě objevila celá řada kritických připomínek, se kterými lze víceméně souhlasit. Nejvýznamnější se týkají především nastavení konkrétní výše důstojné mzdy a role samotných pracujících při vyjednávání se zaměstnavateli.
Přesná metodika výpočtu důstojné mzdy není z dostupných materiálů H&M zřejmá a postrádá to nejpodstatnější, konkrétní částku, která bude reálně vyplácena pracujícím. Této problematice se dlouhodobě věnuje AFW, která na základě výzkumu spotřebního koše výši důstojné mzdy v řadě asijských zemí již stanovila a pravidelně ji i reviduje. Přestože je samozřejmě společnost H&M s touto metodiku i konkrétní výší mzdy pro jednotlivé země seznámena, předkládá poměrně vágní metodiku vlastní.
Opravdu jen začátek
Otázkou tedy zůstává, jakých cílů chce vlastně H&M dosáhnout a k jakým konkrétním kritériím je hodlá vztahovat, když vlastně implicitně odmítá přístup AFW, který by celý proces vedoucí k vyplácení důstojné mzdy mohl zjednodušit i podstatně zkrátit. Organizace CCC, se v této souvislosti vyjadřuje celkem jasně. Vyzývá vedení H&M, aby jasně definovala svoji „Fair Living Wage“, přihlásila se ke konkrétním kritériím a přijala výši důstojné mzdy stanovenou AFW.
Posílení role pracujících při vyjednávání se zaměstnavateli je samozřejmě klíčové a lze jej vnímat pozitivně. Zároveň je třeba si uvědomit, že samotné vyjednávání a případná dohoda zaměstnavatelů s odbory pro pracující automaticky neznamená příjem na úrovni důstojné mzdy. Tuto skutečnost lze demonstrovat na nedávném procesu navýšení minimální mzdy v Bangladéši.
Asociace zaměstnavatelů v oděvním průmyslu navrhovala navýšení minimální mzdy z původních 3000 na 3600 taka, zástupci odborů požadovali 8000 taka a vláda nakonec odsouhlasila „kompromisních“ 5300 taka (cca 49 EUR). Tato částka je ale hluboce pod úrovní důstojné mzdy, kterou AFW pro Bangladéš stanovila na 25 000 taka (cca 259 EUR). Khandaker Golam Moazzem, vedoucí výzkumu ve think-tanku Centre for Policy Dialogue, dodává: „Nová minimální mzda je stále nejnižší příjem pracujících v oděvním průmyslu.“
Proto CCC i v kontextu kolektivního vyjednávání a následné dohody s vedením H&M znovu upozorňuje na absenci konkrétní částky, bez které v podstatě nelze zajistit vyplácení důstojné mzdy.
Je zřejmé, že společnost H&M je v podstatě na počátku cesty k důstojné mzdě, přestože v Bangladéši začala nakupovat oděvy již v roce 1982 a v Kambodži v roce 1998. Svými kroky na sebe upozornila a v budoucnosti se i díky vlastní iniciativě nevyhne důkladnému monitoringu organizací, které se zabývají pracovními podmínkami.
Analytik společnosti Kantar Retail Bryan Roberts se k současné situaci vyjadřuje poměrně výmluvně: „Jde nepochybně o pozitivní a inovativní kroky. H&M, stejně tak jako řada jejích konkurentů, musí ale ještě ujít dlouhou cestu, aby zajistila potřebnou kontrolu a nabídla dostatečný vhled do svého dodavatelského řetězce.“
Bude tak vskutku zajímavé sledovat, zda se pět let ukáže jako dostatečná doba k potřebné změně a jestli v roce 2018 skutečně začnou dodavatelské továrny H&M vyplácet svým zaměstnancům důstojné mzdy.
Další informace:
Bloomeberg: H&M Grabs More Control of Factories Amid Bangladesh Unrest
Clean Clothes Campaign: Living Wage conference – 25-26 November 2013
Clean Clothes Campaign: H&M's living wage roadmap needs concrete benchmarks
Huffpost: Bangladesh Garment Workers Get A Raise (But They Still Make Lowest Minimum Wage In The World)
Huffpost: H&M: 'Living Wage' Coming To Textile Workers By 2018
Reuters: Bangladesh factories agree to pay rise, but protests go on
Reuters: H&M aims to pay all textile workers "living wage" by 2018
RT: 50,000 Bangladeshi garment workers strike over ‘inhuman’ wages
Sourcing Journal: H&M Doubles Down on Bangladesh, Cambodia: Plans to Tighten Grip on Supply Chain
Sourcing Journal: Bangladesh Wage Board Finally Makes Recommendation; Gazipur Overrun By Violent Protests
Sourcing Journal: Breaking News: Bangladesh Riots Turn Deadly
The Cambodia Daily: Labor Ministry Says Brands Hold Key to Wages
The Guardian: H&M pledges living wage for textile workers in Bangladesh and Cambodia
Článek vyšel rovněž 15. 12. 2013 v Deníku Referendum.
