„Hvězdy jsou ve správné konstelaci“ aneb Jak se posouvá legislativa k zajištění odpovědnosti nadnárodních firem

V roce 2019 jsme vydali materiál, který představuje tematiku porušování lidských práv v podnikání nadnárodních korporací a navrhuje možná řešení. Od té doby se v této oblasti, do níž spadají fenomény jako dětská práce, zabírání půdy, porušování pracovních práv či znečišťování životního prostředí, událo poměrně mnoho. V tomto článku dosavadní vývoj shrneme a nastíníme, jak si vedou státy v implementaci lidskoprávní legislativy, firmy v jejím dodržování i jaké se chystají další kroky.

Jak jsme na tom nyní

V současnosti jsou hlavním nástrojem k zajišťování lidských práv v podnikání Obecné principy OSN pro byznys a lidská práva (UN guiding principles, zkráceně UNGP). Jednotlivé státy je postupně implementují do své národní legislativy (Česká republika například v podobě Národního akčního plánu pro byznys a lidská práva). Dosud tak učinilo 22 zemí a dalších 23 států svůj akční plán připravuje.

I když legislativa přináší posun kupředu, není celkovým řešením, protože má pouze dobrovolný charakter, a jak se ukazuje, mnohé podniky lidská práva porušují i nadále.

Podle Centra pro byznys a lidská práva OSN lze firmy rozdělit do tří kategorií:

• malá skupina firem, které jdou příkladem a dobrovolně implementují opatření k zajištění lidských práv při své činnosti (včetně dodavatelského řetězce, jenž je hlavní problematickou oblastí);
• další část firem, které se snaží předchozí skupinu dohnat;
• velká většina firem, které jsou pozadu.

Pro třetí kategorii bohužel platí, že 50 % velkých firem ve vysoce rizikových sektorech dosáhlo nulového skóre u všech indikátorů výzkumu. Výsledky odhalily 120 milionů pracujících dětí, genderovou nerovnost i environmentální degradaci v důsledku podnikatelské činnosti, která dopadá na místní obyvatelstvo.

Mezi odborníky panuje shoda, že dobrovolná opatření nestačí a že je třeba vytvořit „chytrý mix“ dobrovolné a závazné legislativy. S tím souhlasí i spousta firem, které si uvědomují, že závazná legislativa omezí nekalou konkurenční výhodu těch podniků, jež porušováním práv snižují své výrobní náklady.

Jaké kroky se nyní podnikají

Lidskoprávní legislativa v oblasti nadnárodního podnikání velkých firem se tvoří na více úrovních.

OSN se snaží vytvořit závaznou mezinárodní smlouvu, která má doplnit výše zmíněné UNGP a zajistit například mechanismus náhrady škod obětem. Více informací o tomto nástroji naleznete v našem materiálu.

Na národní úrovni vznikla závazná legislativa ve Francii. Francouzské firmy zaměstnávající více než 5000 lidí mají povinnost vytvořit plán opatření, díky nimž budou moci identifikovat rizika a předcházet porušování lidských práv nejen přímo v rámci své činnosti, ale i u firem, které vlastní nebo nad nimi mají kontrolu, a stejně tak u svých dodavatelů.

Německo, Nizozemí, Švýcarsko a Finsko zvažují nebo již chystají podobné zákony. Ve Finsku se dokonce utvořila koalice nevládních organizací, odborů a 70 firem, které lidskoprávní regulaci prosazují.

Částečně i díky tomu, že právě Finsko v druhé polovině roku 2019 předsedalo Radě EU, se tato tematika začala prosazovat i na evropské úrovni. Jak prohlásila na Fóru o byznysu a lidských právech zástupkyně Evropské parlamentu Heidi Hautala, „hvězdy jsou ve správné konstelaci“. Po více než dekádě kampaní lidskoprávních aktivistů tak na konci dubna 2020 oznámil evropský komisař pro spravedlnost Didier Reynders, že Evropská unie přijde s návrhem legislativy pro tzv. náležitou péči v oblasti lidských práv (human rights due diligence), díky níž budou evropské firmy právně odpovědné za kontrolu dodržování lidských a environmentálních u svých dodavatelů. Legislativa nastaví rovněž sankce v případě porušení pravidel.

Regulaci je nakloněn i Evropský parlament a vypadá to, že v následujících letech se možná skutečně dočkáme zásadních kroků. Zda však legislativa splní svůj účel, bude velmi záležet na jejím konkrétním nastavení. Například audity pracovních podmínek v továrnách dodavatelů musejí být předem neohlášené, aby na daný den nemohli dodavatelé uzpůsobit pracovní podmínky tak, aby splňovaly potřebné normy (což je běžná praxe při současných auditech). Funkční legislativa vyžaduje též přeshraniční spolupráci soudů, musí být přehledná a jednoznačná, aby firmy znaly své povinnosti, a měla by být řešena tak, aby byrokraticky nezatěžovala malé firmy.

Při implementaci legislativy je také podstatné, aby státy šly příkladem při veřejných zakázkách a ve státem vlastněných společnostech. Právě státní zakázky jsou zdrojem 50 % korupce, která jde často ruku v ruce právě s porušováním lidských a environmentálních práv.

Kromě závazné legislativy potřebuje Evropská unie také transformovat své obchodní dohody s dalšími zeměmi, které chrání zájmy firem podnikajících v zahraničí do té míry, že hostitelský stát mnohdy nemůže zavést potřebnou environmentální či lidskoprávní legislativu, aniž by se s ním investoři soudili o ušlý zisk. Mohou tak učinit v rámci paralelního soudního systému zvaného ISDS (Investor-state dispute settlement), který má sloužit k ochraně práv zahraničních investorů v případě, že stát, v němž se rozhodli investovat, omezuje jejich podnikání. Systém, jenž je momentálně běžnou součástí obchodních dohod, však mnohdy jednostranně nahrává zájmům korporací a omezuje státy v ochraně lidských a environmentálních práv. Česká republika je jedním z nejčastěji souzených států v rámci tohoto systému. Známým příkladem je kauza firmy Diag-Human, která se v roce 1992 ucházela o obchod s krevní plazmou. Firma žalovala Českou republiku za to, že tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar vyjádřil pochybnost o její solidnosti. Jako náhradu za zmařený obchod firma na českém státu vysoudila 327 milionů korun a nyní požaduje miliardu dolarů (cca 23 miliard korun) jako úrok z prodlení. Spor stále není u konce. Podobných soudních sporů probíhají po světě desítky.

Závěr a co bude dál

V každém případě můžeme říci, že došlo k pokroku – Evropská unie a některé další státy začínají brát téma dodržování lidských práv v podnikání nadnárodních korporací vážně a chystají patřičné kroky k jeho uchopení. Čeká nás ovšem dlouhá cesta, protože vytvořit efektivní regulaci pro tuto oblast je velkou výzvou. Kromě návrhu EU a národních legislativ můžeme očekávat další kolo vyjednávání o mezinárodní smlouvě OSN o byznysu a lidských právech, které by mělo proběhnout v říjnu letošního roku. Díky rostoucímu významu tohoto tématu je větší šance na posun kupředu, než tomu bylo doposud.