Adidas a Nike platí fotbalistům rekordní sumy, ale odmítají zajistit důstojné příjmy ženám, které pro ně šijí dresy
Zatímco milióny lidí fandily v průběhu mistrovství světa ve fotbale svým národním týmům, největší sponzoři mistrovství (společnosti adidas a Nike) nejsou schopni zajistit tisícům čínských, indonéských, vietnamských a kambodžských žen, které pro ně vyrábí sportovní vybavení, důstojné mzdy. Vyplývá to z právě zveřejněné výzkumné zprávy „Foul Play“ organizací Éthique sur l’étiquette a Clean Clothes Campaign.
Mistrovství světa představuje pro adidas a Nike jednu z hlavních výzev na poli sponzoringu. Společně sponzorují 22 z 32 týmů, přičemž celkový rozpočet na marketing a sponzoring se od minulého mistrovství téměř zdvojnásobil. Například německý tým obdrží do příštího mistrovství na základě smlouvy se společností adidas rekordní částku 65 miliónů eur. V porovnání s předešlou smlouvou, která vyprší tento rok, je to téměř třikrát tolik. Francouzskému týmu se podařilo vyjednat se společností Nike rovněž velmi vysokou částku, a to 50,2 miliónů eur.
Mzdy dělníků a dělnic v dodavatelských továrnách těchto značek bohužel nesledují stejný trend. Výzkumná zpráva se mimo jiné věnuje porovnání současných nákladů výroby adidas a Nike s náklady před 25 lety. Podíl těchto nákladů, které jsou určeny pracujícím, je v současnosti o 30 % nižší než v počátcích devadesátých let minulého století.
„Velké množství sportovního oblečení a dalšího vybavení těchto značek je vyprodukováno v Indonésii. 80 % pracovní síly v tamních továrnách tvoří ženy, které si vydělají měsíčně od 82 do 200 eur. Jejich mzdy jim nestačí často ani na základní potřeby a jejich rodiny tak nemohou žít důstojně. Podle kalkulace aliance Asia Floor Wage je v Indonésii v této souvislosti nutné vydělat alespoň 365 euro,“ uvedl Petr Mareš z organizace NaZemi, která je součástí Clean Clothes Campaign. Některé z dělnic nedostávají ani zákonem stanovenou minimální mzdu. Odborové svazy a představitelé občanské společnosti proto vyzvali společnosti adidas
a Nike, aby ve svých dodavatelských řetězcích zajistily vyplácení důstojné mzdy.
Obě značky by mohly v současnosti přispět k pozitivní změně, protože v Indonésii se může podařit vyjednat dohodu, která se týká právě mezd. Po roce mezinárodní kampaně na podporu dělníků a dělnic byl totiž v roce 2011 podepsán společnostmi adidas, Nike, Puma, Asics, New Balance, Pentland a zástupci významných dodavatelských továren i odborovými svazy přelomový „Indonesian Freedom of Association Protocol”, který přispívá k dodržování práv týkajících se svobody sdružování. Signatáři protokolu se zároveň dohodli, že začnou hledat možná řešení v souvislosti s dalšími problematickými oblastmi, a to mzdami a prekérním zaměstnáváním. Sportovní značky ale po letech vyjednávání odmítají dále v procesu pokračovat.
Éthique sur l’étiquette a Clean Clothes Campaign společně s indonéskými odborovými svazy nyní společnostem adidas a Nike připomínají jejich slib, že budou věnovat zmíněným zaměstnaneckým oblastem pozornost a přistoupí na vyjednávání s odboráři.
Představitelka indonéských odborových svazů Raja k tomu uvedla: „Požadujeme vyjednání nového protokolu, který by se týkal mezd. Sportovní společnosti by měly změnit své obchodní praktiky, které výrazně ovlivňují pracovní podmínky. Pakliže víme, že náklady na práci trička vyrobeného v Indonésie představují pouhé 1 % z jeho konečné ceny, zdá se nám logické, že by se cena práce mohla nepatrně navýšit. Sportovní společnosti se ale v této věci bohužel nechtějí dále angažovat.“
