Transparentnost je základem pro vymáhání práv zaměstnanců
Globální dodavatelské řetězce v oděvním průmyslu jsou velmi složité a je obtížné je monitorovat. Přestože v posledních letech jsou informace o dodavatelských továrnách snáze dostupné a módní značky je častěji samy zveřejňují, stále je co zlepšovat.
V roce 2016 se zformovala koalice odborových a dalších organizací z celého světa, které zastupují práva zaměstnanců. Společně vyzvaly 72 oděvních firem, aby se zavázaly k tzv. závazku transparentnosti (Transparency Pledge) a zveřejňovaly základní informace o svých dodavatelích. Do konce roku 2019 výzvu přijalo 22 firem (mezi nimi např. Adidas, C&A, H&M, Nike nebo Patagonia) a dalších 29 firem uvádí alespoň jména a adresy dodavatelských továren, přestože kompletně nesplňují požadavky závazku. Zbylých 18 společností informace nezveřejňuje vůbec (např. Mango, KiK nebo Inditex, který vlastní mimo jiné značku Zara).
V oděvním průmyslu je obvyklé, že jedna továrna dodává zboží více značkám, a naopak jedna značka odebírá zboží od několika továren. Tato praxe však zaměstnancům ztěžuje vymáhání práv. Oděvní firmy také často využívají služby agentur. Jedná se o prostředníky na nákup zboží, kteří se obávají, že pokud by firma měla přístup k informacím o dodavateli, mohla by agenturu obejít a nakupovat přímo od něj. Malé oděvní firmy zase argumentují tím, že kdyby zveřejnili své dodavatele, velké firmy by těchto informací využily. Navíc je pro ně obtížnější získávat data o svých dodavatelích. Nic z toho by však neměl být relevantní důvod, proč informace tajit. Módní značky by měly zjišťovat a následně zveřejňovat informace o svých dodavatelích a spolupracovat pouze s agenturami, které jsou ochotné tyto údaje poskytovat.
Přestože máme k dispozici stále více informací, nelze je jednoduše využít. Různé firmy poskytují různé údaje různou formou, někdy nepřesné či neúplné, data nejsou strojově čitelná a obvykle nelze zpětně dohledat, s kým firma spolupracovala v minulosti. Je důležité, aby byla data snadno dostupná a celistvá, aby je mohl použít kdokoli, včetně samotných dělnic a dělníků, a případně informovat o porušování práv v dané továrně oděvní firmu, které se to týká.
Oděvní firmy, které to s transparentností a dodržováním pracovních práv myslí vážně, by měly dělat víc – samy aktivně zjišťovat a aktualizovat údaje nejen o svých přímých dodavatelích, ale o celých dodavatelských řetězcích a poté je zveřejňovat, a to minimálně v takovém rozsahu, jak požaduje výše zmíněný závazek transparentnosti. Tyto detailní údaje by měly následně poskytovat iniciativám, které chtějí data sjednotit a zpřehlednit. Celý proces by měly podpořit i vlády jednotlivých států a zavádět zákony o tzv. náležité péči, které by ukládaly oděvním firmám přijmout zodpovědnost za své dodavatelské řetězce.
Zdroj: https://cleanclothes.org/file-repository/garment_industry_brochure_dec_2019-1.pdf/view
