Rozhovor s May Wong: O továrně v Číně s dobrými pracovními podmínkami jsem nikdy neslyšela
O tom, jak se provádějí výzkumy v čínských továrnách, jak se liší továrny na outdoorové oblečení od těch ostatních a o tom, jak lze napracovat 300 hodin měsíčně přesčas, jsme si povídali s May Wong, aktivistkou hongkongské nevládní organizace Globalization Monitor. May Wong nás navštívila v prosinci 2011 v rámci kampaně Ušili to na nás!
V Evropě jste už skoro měsíc. Překvapilo vás zde něco?
Ano. V Evropě je velké povědomí spotřebitelů například o fairtradových produktech. Lidé se tady také zajímají o pracovní podmínky v rozvojových zemích.
Jste výzkumnicí v nevládní organizaci Globalization Monitor. Jak vznikla?
Globalization Monitor založila v roce 1999 skupina aktivistů, kteří se zajímali o problematiku odborů, ekologie, ženských práv, nebo zde byli také akademici. V roce 2004 jsme se ujali případu dělníků ve výrobě baterií značky Gold Peak, kteří byli otráveni kadmiem a požadovali kompenzaci za zničené zdraví. Po mnoha peripetiích firma postiženým dělníkům nakonec přislíbila vyplacení kompenzací, pokrytí výdajů za zdravotní péči, zaplacení potřebných výživových doplňků, založení fondu pro postižené zaměstnance a zastavení produkce s kadmiem, avšak později produkci s kadmiem jenom zadali jinému dodavateli. Dohromady za všechny roky dostalo 400 postižených dělníků zhruba 50 milionů juanů (kolem 160 200 000 Kč, pozn. aut.). Považujeme to za velký úspěch. (Více informací o případu najdete například zde, pozn. aut.)
Kauzu dále sledujete?
Případ dělníků otrávených kadmiem ovlivnil mnoho jiných firem a sektorů. Globalization Monitor pak dále pokračoval v mnoha podobných případech. Spolupracujeme také s mezinárodními kampaněmi, jako je Clean Clothes Campaign, nebo s ITUC pro podporu urgentních apelů pro podporu dělníků. V neposlední řadě podnikáme výzkumy pro různé spotřebitelské organizace a kampaně, kde zjišťujeme pracovní podmínky v konkrétních továrnách, oblastech, sektorech – například v outdoorovém nebo automobilovém průmyslu. Také organizujeme školení pro dělníky o jejich právech a o Zákoníku práce a školíme také další školitele. Snažíme se i tlačit na právní změny prostřednictvím veřejných konzultací, připomínek nebo návrhů.
Kancelář máte v Hongkongu? Jak fungujete?
Ano, zde jsme registrovaní jako nezisková organizace. Máme také dvě neformální centra v Číně, podrobnosti ovšem musíme tajit. Celkově máme tři zaměstnance na plný úvazek, tři na částečný a několik spolupracovníků v Číně. Financováni jsme z různých zdrojů, například nás podporují mezinárodní odborové svazy nebo některé církevní organizace. Nepřijímáme však granty od vlády.
Je v Číně nebezpečné provádět výzkum a sbírat tak citlivé informace? Setkáváte se s komplikacemi nebo s konflikty s oficiálními orgány?
V Hongkongu se cítíme bezpečně, protože se snažíme být opatrní. Víme, že nás vláda sleduje, například nám někdy „hackne“ e-mail nebo napadne webovou stránku. Nicméně v Hongkongu nám toho víc udělat nemůžou.
V Číně je to však opačně. Víme, že jsme monitorováni, a očekáváme, že můžeme být zadrženi a
pár hodin vyslýchaní policií. I proto přímo neorganizujeme kampaně v Číně – ty jsou organizovány dělníky přímo na místě. My organizujeme kampaně v Hongkongu.
Když přijdete do českého obchodu s oblečením nebo hračkami, na většině naleznete štítek Made in China. Jaké jsou pracovní podmínky v továrnách v Číně?
Pracovní podmínky jsou celkově špatné. Významným problémem je zejména mzda. Minimální mzda je velice nízká, různí se podle regionu, nejvyšší je kolem 1300 RMB (cca 4170 Kč), nejnižší zhruba 860 (asi 2760 Kč). Minimální mzda většinou tvoří asi třetinu příjmu, to znamená, že dvě třetiny jsou příjmem za práci přesčas. Časté jsou přesčasy kolem 200 hodin měsíčně, ale někteří dělníci pracují i 300 hodin přesčasů za měsíc. Čínský zákon však povoluje jenom 36 hodin přesčasů měsíčně. Dalším problémem je bezpečnost a ochrana zdraví při práci – například jsme našli dva případy pneumokoniózy (zaprášení plic, nemoc z povolání, pozn. redakce) v továrně vyrábějící golfové míčky pro Adidas.
Můžete popsat, jak probíhá konkrétní výzkum?
Obvykle nám náš partner řekne, jaký sektor ho zajímá nebo které značky by chtěl prozkoumat. Je dobré, pokud nám mohou dát seznam dodavatelů, pak ho můžeme zkontrolovat a navštívit továrnu. Výzkumník po práci čeká před továrnou nebo před průmyslovou zónou, najde dělníky a začne si s nimi povídat. Pak s nimi vede rozhovor podle dotazníku, nic však nezapisuje. Mít tyto informace písemně je velice citlivé, a výzkumník si tedy musí všechny otázky i odpovědi pamatovat. Také požaduje důkazy – výplatní pásky, fotografie, pravidla továrny, smlouvu. Často dělníky pozve třeba na jídlo nebo je navštíví v ubytovně, kde jsou sdílnější než před továrnou. Většinou zpovídáme tak tucet dělníků, abychom měli kontrolu informací a mohli třeba porovnat různá oddělení výroby.
Ne vždy se nám podaří výzkum uskutečnit, protože některé oblasti jsou velice vzdálené a těžko dostupné nebo v nich nemáme kontaktní pracovníky.
Zkoušíte se taky nechat zaměstnat v továrně?
Je to velice efektivní metoda a také jsme to dělali, ale teď už to neděláme. Dělají to některé jiné organizace, ale je to velice náročné.
S kým jednáte po uskutečnění výzkumu?
Snažíme se jednat přímo s firmou a někdy i dělníci, když zjistí, že provádíme výzkum pracovních podmínek, napíšou dopis a požádají nás o překlad do angličtiny a zaslání firmě.
Změnila se situace v Číně v poslední době? Mnoho společností tvrdí, že zlepšení pracovních podmínek bude znamenat propouštění a přesun výroby do levnějších zemí.
Některé firmy si stěžují, že dodavatelé požadují vyšší cenu za kus. Je pravdou, že je momentálně nedostatek pracovní síly a dělníci požadují vyšší mzdy. Mzdy v Číně se zvedly – byl přijat nový zákoník práce v roce 2005 i 2008, avšak zvýšila se i inflace. V absolutních číslech jsou mzdy nejvyšší v Asii, ale také ceny se rapidně zvýšily, takže vzhledem k nákupní síle jsou mzdy stále nízké.
Zatím nepozorujeme masivní odliv firem z Číny a také firmy interně přiznávají, že nemají v úmyslu odejít do jiných zemí. V Číně je dobrá infrastruktura a přístavy, jsou zde dostupné suroviny (jako je například bavlna), a tedy je to neporovnatelné třeba s Indií nebo Kambodžou. Některé továrny se však přesídlily do čínského vnitrozemí, kde jsou náklady nižší.
Ve kterém sektoru jsou podmínky nejhorší? Jaká je situace například v outdoorovém průmyslu? V České republice je sportovní oblečení velice populární.
Problémy jsou všude podobné – přesčasy, nízké mzdy, příjem daný počtem vyrobených kusů. V outdoorovém průmyslu je situace podobná, v porovnání s jinými továrnami možná trochu lepší, protože jde o továrny menší. Zatím jsme však prozkoumali jenom několik firem, protože je to obrovský sektor. Ale i zde jsou však alarmující kauzy – například případ nemocných dělníků vyrábějících golfové míčky pro Adidas.
Existují i továrny, které fungují ukázkově, bez problémů?
Nikdy jsem o žádné neslyšela. (smích)
Existuje certifikace, která se dá považovat za důvěryhodnou?
Nedůvěřuji komerčním auditorům – nemají kontakty mezi dělníky a je to pro ně jenom práce. Certifikace, jako je SA8000 nebo WRAP, pro mě nejsou důvěryhodné. Jak mohou být neutrální, když firma platí za certifikát?
Co byste vzkázala českým spotřebitelům?
Aby neváhali využít svoji vyjednávací sílu pro tlak na firmy.
