Večer pro odvážné hledání cest s Hubertem von Schönebeckem

Rodiče, vzdělavatelé, učitelky a učitelé, studenti, ředitelky a ředitelé: Hledáte způsob jak dětem nevládnout, ani jim nepodléhat? Připadá vám, že stávající podoba školy nevyhovuje vám ani žákům a chtěli byste to změnit? Pochybujete o efektivitě přípravy budoucích učitelů? Jste zvědaví?

Pak je tento večer právě pro vás.

Přední představitel tzv. postpedagogiky výjimečně zavítá do Brna. V komponovaném večeru budeme hledat, jaké důsledky pro praxi vzdělávání a výchovy v naší realitě  jeho myšlenky přinášejí. Koná se ve čtvrtek 30. 10. od 18:30 do 21:30 v Otevřené zahradě v Brně.

V první hodině pan Schönebeck představí principy postpedagogiky a amikace, potom budou účastníci s ním bude hledat odpovědi na otázky praktických dopadů formou World Café. V závěrečném slovu se pan Schönebeck podělí o praktické příklady toho, jak lze v různých systémech a situacích dělat více než nic.

Dr. Hubertus von Schönebeck působil jako učitel i výzkumník. V návaznosti na svou praxi a výzkum formuloval svůj pedagogický přístup do teorie amikace. Jejím jádrem je partnerský přístup k dítěti, je inspirován výsledky hnutí na ochranu práv dětí a poznatky humanistické psychologíe. Je autorem mnoha knih o výchovných otázkách a přes 30 let působí v Německu i v zahraničí ve vzdělávání dospělých, spolupracuje se školami základními i vysokými. Je otcem a dědečkem.

Je autorem knih:  A pro děti svítá: podpora místo manipulace, Škola s přívětivou tváří: skutečnost a představa, Život s dětmi bez výchovy aj.

Večerem budou provázet Eva Malířová a Petr Čáp.

Vstup: 100 Kč / 4 EUR

Registrujte se zde.

Pozvánka ke stažení a vytištění  zde.

Více o Hubertovi von Schönebeck.

Hubertus o svém vztahu k dětem:
„Se svými dětmi se potkávám ve stejné výšce očí. Pro mne jsou lidmi od úplného počátku, osobnosti s vlastním pohledem a záležitostmi. Je to samozřejmě výzva – ale dovolím si ji. Nepřináší to chaos, ale harmonii. A také v konfliktu má naše lidská důstojnost stejnou hodnotu. S tím souvisí i to, že si od svých dětí nenechám nic líbit, ale také na ně oplátkou nenaléhám s větším: „Tak už jednou pochop, že mám pravdu.“ Zažívám tak děti v jejich suverenitě a růstu, těžím z toho a ony se ode mne učí.