Ekonomický růst je cílem všech světových vlád. Je ale vhodným cílem i v čase planetárního kolapsu? Komu zelený růst slouží a jak by vypadal svět bez růstu?

Jak se o náročných společenských tématech bavit? Jak diskuzi postavit co nejvíce demokraticky? Co když chceme zapojit do diskuze i postoje a emoce?

Media nám denně přináší negativní a znepokojivé zprávy, které vytváří dojem nebezpečného okolního světa. Jak redakce vybírají události, ze kterých udělají mediální zprávu? A jaký vliv má takový výběr zpráv na naše vnímání světa?

Je to lhář, když mi řekl, že mu knížku sežral pes? Jsou to teroristé, nebo bojovníci za svobodu? Řadě konfliktů by se předešlo, kdyby si lidé vyjasnili, o čem je vlastně řeč, případně byli ochotní připustit, že každý vidí svět jinak.

O nedůstojných a nebezpečných pracovních podmínkách v oděvním průmyslu víme. Dopady na životní prostředí spojené s výrobou oblečení jsou dobře zdokumentované. O tom, že velké oděvní firmy nejsou příliš ochotné nepřijatelnou praxi na úkor svých příjmů měnit, víme též. Oblékat se ale potřebujeme všichni, přičemž ne všichni jsme schopni nebo ochotni řešit “vzdálené a neřešitelné problémy zbytku světa”.

Jak se v souvislosti s robotizací promění povaha práce? A dá se na to nějak připravit?

Hrajeme spravedlivou hru? Kdo rozdává karty a kdo určuje pravidla?

Kdo je za vodou a kdo ne? Je voda jen nedostatkové zboží, nebo lidské právo?

I přes ekonomické krize se daří evropskému zbrojařskému průmyslu. Státní instituce podporují budování pozitivního vztahu k armádě. Zbraně považujeme za druh zábavy, dobrodružství. O čem takové jevy vypovídají? A nakolik se shodují s tím, v jakém světě chceme žít?