Ekonomický růst je cílem všech světových vlád. Je ale vhodným cílem i v čase planetárního kolapsu? Komu zelený růst slouží a jak by vypadal svět bez růstu?

Jak se o náročných společenských tématech bavit? Jak diskuzi postavit co nejvíce demokraticky? Co když chceme zapojit do diskuze i postoje a emoce?

Je to lhář, když mi řekl, že mu knížku sežral pes? Jsou to teroristé, nebo bojovníci za svobodu? Řadě konfliktů by se předešlo, kdyby si lidé vyjasnili, o čem je vlastně řeč, případně byli ochotní připustit, že každý vidí svět jinak.

O nedůstojných a nebezpečných pracovních podmínkách v oděvním průmyslu víme. Dopady na životní prostředí spojené s výrobou oblečení jsou dobře zdokumentované. O tom, že velké oděvní firmy nejsou příliš ochotné nepřijatelnou praxi na úkor svých příjmů měnit, víme též. Oblékat se ale potřebujeme všichni, přičemž ne všichni jsme schopni nebo ochotni řešit “vzdálené a neřešitelné problémy zbytku světa”.

O změnách klimatu se v současné době mluví velmi často, na různých místech a různými způsoby. Téma se nějakým způsobem dotýká všech na Zemi. Každý člověk však přichází z jiného prostředí a s jinými informacemi, přičemž se snaží najít odpověď na zdánlivě stejnou otázku: co s tím?

Jak se v souvislosti s robotizací promění povaha práce? A dá se na to nějak připravit?

Hrajeme spravedlivou hru? Kdo rozdává karty a kdo určuje pravidla?

Kdo je za vodou a kdo ne? Je voda jen nedostatkové zboží, nebo lidské právo?

I přes ekonomické krize se daří evropskému zbrojařskému průmyslu. Státní instituce podporují budování pozitivního vztahu k armádě. Zbraně považujeme za druh zábavy, dobrodružství. O čem takové jevy vypovídají? A nakolik se shodují s tím, v jakém světě chceme žít?