Nucená práce
Otroctví není minulost – je to krutá současnost.
Nucenou práci je možné vnímat na mnoha úrovních. Jednat se může o práci opravdu otrockou, kdy jsou pracující proti své vůli drženi a nuceni vykonávat nějakou činnosti. Takových lidí je na světě podle Mezinárodní organizace práce zhruba 21 milionů. Jiným případem ale mohou být pracovníci a pracovnice, kteří jsou nuceni k neustálým nezákonným přesčasům, je jim zadržována mzda apod.
Mezi základní lidská práva patří také právo na svobodnou volbu povolání a právo na odpovídající odměnu za práci. Ani jedno není realitou pro miliony lidí na světě, kteří jsou drženi v otroctví nebo nuceni vykonávat neplacenou nebo špatně placenou práci, většinou navíc ve špatných a nebezpečných podmínkách.
Je mnoho způsobů, jak se z člověka stane moderní otrok. Velmi časté je například vykořisťování migrantů a migrantek na základě určitého „dluhu“. Dlužníci - migrant či migrantka se tak dostanou do situace, kdy jsou nuceni pracovat pro svého „zaměstnavatele“, aby spláceli dluh. Na splacení svého dluhu však nikdy nevydělají a stane se tak z nich jen levná pracovní síla. Tito migranti se navíc mohou pohybovat v ilegalitě, a tak nemají žádnou možnost zastání.
Nucená práce se často objevuje i v zemědělství. Známé jsou příklady ze západní Afriky, kde jsou děti prodávány nebo dokonce unášeny přes hranice, aby pracovaly třeba na kakaových plantážích. Takové děti nemají v podstatě žádnou šanci na lepší budoucí zaměstnaní a život mimo chudobu.
Co dělá pro omezení otroctví Mezinárodní organizace práce? Přečtěte si v našem článku zde.